(Angel111, 19.03.2006, basne)
Půlnoční lampa svítí mi do očí,
sklesla hlava, bloumá v myšlenkách,
lítám v bouřných oblakách,
rušný svět, čekám až do země se protočí.
Najednou ticho,
svět přestal existovat,
slyším jen své tělo,
co začlo protestovat.
Lampy zhasly,
ulice v jednu se spletly.
Za mnou žádný začátek
přede mnou žádný konec
nejsem schopna vytáček.
Jdu přímo,
nevím, co mě čeká.
Jdu rovno,
nové mě láká.
Vidím světlo, dvě
približují se ke mně.
Najednou hlasytý zvuk mě vyruší,
v tom se mé šance v nové rozpustí.
Neovládám své tělo,
valím se mezi čtyřmy koly.
Říkám si čeho jsem se dopustila, čeho!?
Upadám do mdloby...