(j.c., 06.12.2004, basne)
Vítr vločky vzduchem honí,
stříbrný sníh tiše zvoní,
betlém stojí tam kde loni,
tam tři králové umounění,
v něm ježíšku se děti kloní.
Zavátou jdou cestou polní,
i přes zmrzlou plochu vodní,
maškarníci z Horní dolní,
prokřehlí a unavení,
touží vlézt do ovčích houní.
Sváteční čas, večer pozdní,
na stůl vázu, jmelí do ní,
nazdobená jedle voní,
na ní svíčky slzy roní,
malé, skromné, dárky pod ní.
V ten den se nikdo nekaboní,
na sebe jsou všichni hodní,
v dáli tiše zvony zvoní,
sáně s párem bílých koní,
vezou lidi na půlnoční.
Zima je jak tráva polní,
nenadáš se, už je po ní.
Však příroda má paměť sloní,
za rok opět, tak jak loni,
vítr vločky vzduchem honí...