(Jan D., 30.03.2006, basne)
Nejtmavší roh, kde se dá
A právě tady sedím já
Hniju, izolován jsem
Jen na dráty napojen
Pro vlastní potřebu se nemeju
Zatuchám
Lupy se mi sypou, jako sníh
Tady v rohu, a za oknem je jaro
Sedím, záda bolí, hrbím se
Když popocházím konat potřebu
Jen dva metry ode mě, za zdí
Svítí slunce, ale tu je stín
Letmými pohledy, zachytávám
Tu jarní zář za oknem
A jak tak modrá obloha je stále tmavší
Záda bolí víc, a vstát se nechce mi