Vytahaná tvář od věčného úsměvu září a štípe dál..

(LaBiL, 02.04.2006, basne)

Bláhoví lidé se skamenělými tvářemi
na chvíli cítí pocit poslední samoty
samoty jež dělí život od smrti
jež promění královstí v život chudoby
Planoucí oheň hraje si s tvářemi
hlavička dítěte tvarovaná tak odporně
podle sklenice od okurek
pět a půl nádechu do tmy.

Plastikoví lidé
čekají na vlak
nenávidím je
jako oni mne
jsou šťastní
a hloupí.

Spáleným jazykem líbám tě
ty už tu dávno nejsi
znovu a znovu hledám tě
no tak,pověz,kde jsi?

Bezduchý a bez cíle
postrácel se
osudová chvíle
začala..

malinký otvor v lebce
Jen devět milimetrů široký
on byl totiž v depce
a nájem dost vysoký

Mluvím k tobě poslouchej
jsem schizofrenie měj mě rád
dávej pozor velkej
jen já jsem tvůj kamarád

porušil si hodnoty
postrádáš strach
od krve jsou tvé kalhoty
od krve je i tvůj pach

Ty absolutní mesíáš
spasíš tento svět
rozdělíš světlo od temnoty
a uvrhneš ho do nicoty

plané řeči štípou do tváří
rozmáčené oči,tak šťastné
já jim to přeji
Dej si eukalipt
na mně!
Má obrázková vílo
A Buď protože já nebudu

PEACE LOVE EMPATHY

www.liter.cz