(Ayla, 05.04.2006, basne)
Náhrobek
Nad náhrobkem pláče dívka
U pomníku klečí
Objímaje chladnou sochu
Pro milého brečí…
Chlad prostoupil jejím tělem
Stojí smutku tváří,čelem..
Slzy její skrápí sochu
Jako by snad,možná,trochu..
Mohly zmírnit její bol
Kolem ticho,šero kol.
Skane slza poslední
Slunko stojí v poledni
Síla as jí opustila
Snad příliš slz uronila…
Za svým milým jít teď smí
Navěky tam svůj sen sní
A na zemi u náhrobku
Staví dívce vlastní hrobku…..