(Tomáš Ektus, 06.04.2006, basne)
Je chladný jarní večer,
vítr hladí stébla trav,
a vzduch prosycen krví
z usekaných lidských hlav.
Z větru stává se
lehký hurikán,
sen o hvězdách jest
v duši zamykán.
Z nebe snáší se
stín a slz moře.
Les za kopcem
pro lásku hoře.
Křik duší ztracených
rozléhá se v širou dál.
Sám mezi mrtvými
může být i hlupák král.