(Nausika, 06.04.2006, basne)
Šedě vlál ti prapor na skráních
s každým slovem hříchu
tak nenasytně a zhurta
chytaje chvějícími prsty
poslední prameny
smíchu
Zvonivý chtíč dávno vyhasl
v očích nejmilejších
však protančil den
s večernicí ve vlasech
a naposled provoněl
deštivý pláč svou touhou
Vrásku zatlačil posledním
vzlyknutím gilotiny
kdy čas stříbrně zaklepal ti u víček
s hřejivou náručí vzpomínek
ve kterých ztratila se
navždy