(Jitka, 08.04.2006, basne)
Slza co padá roztříští se
O hranu podvodů a lží
Na tisíc kapek rozpadne se
A tebe to vůbec netíží
Oči co lesknou se slaně
A prázdnotou potemní
Neskryjí tu tmu ani dlaně
Tvůj krásně živý hlas oněmní
Tvé tělo zborceno žalem
Uvadlo jak pouštní růže
Srdce své co dala jsi darem
Zemřelo a co teď zmůže?
Jediný povzdech co trhá duši
Šíleně bolí vidět jak trpí
A nepomůže zacpat si uši
Vždyť utrpení je pohřbem srdcí