(WhiteSkull, 13.04.2006, basne)
Krásná vlhkem nasáklá noc,
Tlející listí voní mi moc.
Jeho těžká vůně z temných koutů přízraky vyhání,
u čerstvého hrobu havrani, o něco se tahají.
Na cestě z oblázků, ponocný a jeho pes.
Netuší, že naposledy je to dnes.
Čekají až kostelní hodiny dají jim znamení
k prvnímu troubení.
Na pomníku smutného básníka čeká smrt.
Lampy prodlužují stín smutečních vrb.
Cvrnkáním kamínků do vázy z terakotu nudu zahání.
Čeká až kostelní hodiny dají ji znamení.
Smrt skáče z hrobu.
Přichází znamení.
Smutný je hlas lesního rohu,
smutné je loučení.
Na cestě z oblázků šouravé kroky,
stará paní vrací se domů dvěma skoky.
Ponocný a jeho pes čekají na další hodin znamení.
Za hřbitovní zdí ozývá se kamínků cvrnkání.
U čerstvého hrobu válejí se v prachu havrani.
Přišlo znamení, smrti vábení.
Zabila je kolegyně.
H5n1 z Asie.