(Agnesita, 19.04.2006, basne)
Po zemi lezla žížala
a strom tam tiše stál
a pod ním se dívka usmála
památečním se stal!
Stál mezi ostatními stromy
na první pohled nudný
ty stromy zvířecí jsou domy
avšak jen jeden je svůdný.
Náš strom, který plný jmelí byl
na jarním slunci větve rozpínal
a stačilo jen páru chvil
a každý se pod ním smál.
Jmelí to měl zázračné
zelené lístky, bílé kuličky
a nebe bylo průzračné
pod stromem šťastné to chviličky
Tak to jest strom
který štěstí nosí
neohrozí ho ani hrom
blesk, vítr, ani kosi...