(Fidilip, 22.04.2006, basne)
Když se setmí. Když slunce padne za mraky. Vylézají divní tvorové z podlahy. Z útrob země. Z nekonečného ticha, z lesů z kopce. Nic nemají v osudu, smutně bloudí , bez soudu. A v krvelačným pohledu … ten kdo se v něm odrazí …zemře rychle na věru. A už se nikdy nevrátí. Ztichne, půjde na cestu. Dlouhou, tichou, neznámou. Až pak dojde na místo… stane se stínem, načisto.
A vyleze pak z podlahy, vyleze z lesa … sestoupí z oblohy. Stín … a krvelačné pohledy.