(Nausika, 24.04.2006, basne)
Když v bleděmodré noci
vtisknul jsi víru naději
jak měsíc v okně
smál ses a plakal
- ona stála tam jen
a přece bledě zářila svou pýchou
že dotknout se tě směla
že usínala s tvými myšlenkami
Osud ti sbíral hvězdy
ze smáčených řas
a ona kradla je neklidně
schovávala v nich svou radost
šumící dalekou pouští
vyprahlých dnů
s naivitou dřevěné loutky
kterou sám jsi vytesal