(Dolma, 02.05.2006, basne)
Zastav se, chvíle štěstí!
Radost je jako motýl
co křídly tluče
v sevřené pěsti
Hvězdy nám smutek věští
z černého křišťálu noci
a naše naděje na věrnost
příští den propláče v dešti
Mé dlaně jsou dva listy
nad křehkým bílým květem.
Chvějí se láskou i zlostí.
Tvou tvář by chtěly skrýt,
žárlivé, před celým světem
Podávám ti své srdce
jak rudý karafiát.
A ty mne nemiluješ,
jenom mě máš rád
Každé naše setkání
je krůčkem k ohni.
Tak buďme jako pochodeň a vích
a plápolejme nocí
vichřice v rudém šatě
požehná náš hřích