(Cecilka, 05.05.2006, basne)
Jsme každý jiný...
a přece tolik stejní...
Tady a teď
kveteme vedle sebe,
z jediné země...
Pod nebem blankytným
vedeme život prostý,
obyčejný...
vzájemně
aury a kořeny propletené,
ty a já...
Duše prozářené
vědomím blízkosti,
úsměvu,
který hřeje...