(Mania Dardeville, 08.05.2006, basne)
Včera zas zdál se mi ten strašný sen,
sic jen na okamžik, však zkazil mi den.
Zdá sem mi skor už každou nocí,
jako když andělé bezmocně prosí.
Tebe prý milují, mě prosí o pomoc,
můžu tě zachránit, již znám tvou nemoc.
Bojíš se lidí a bojíš se sebe,
chceš jenom umřít a jít do nebe.
Prosby zde neplatí, výhružky také ne,
večer se navrátí, tvůj život pohasne.
Prosím tě, nadávám, ale ty nevnímáš.
Do vany leháváš, životy proklínáš.
Do rukou bereš věc, jenž stává se zbraní,
nikdo tě nemá rád, lidé tě haní.
Zavíráš oči, žiletku přikládáš,
své krásné zápěstí, barevně prokládáš.
Krev teče z rány, odplouvá bolest,
tvá duše odlétá, trochu se povznést.
Najdou tě, pozdě však,
tvé tělo je jen brak.
Bez života a duše
lidé křičí, jenže hluše.