(JardaCH, 11.05.2006, basne)
Už voní lípy stejně jako loni
A předloni a před tím spoustu spoustu let
A slunce v sadu někde pod jabloní
Roztočí zase ten svůj flašinet
To slunce stíny marnotratně kreslí
Na stráně rozkvetlé svůj vlastní monogram
Do jejich náručí se můžeš schoulit chceš-li
A svět je ze světla a hudby poskládán
Louka je plná zvláštních tklivých tónů
Jež kreslí slunce svojí paletou
Ta hudba stejná je jak za dob faraónů
A každým pórem vnímám píseň staletou
Ó jak jsme malí ve své nadutosti
Smrtelní červi které skosí čas
Až ztratíme se zbudou z nás jen kosti
Tak tahle píseň bude znít tu zas