(Jitka, 18.05.2006, basne)
nesmělý dotek chladí jak led
a slza putuje po tváři
ty oči něžné vidíš dnes naposled
už skončil jsi vladaři
riskoval jsi příliš a ztratil vše
teď odejdou i tví přátelé
ztratil jsi moc, především mě
jsi jak Atlantida, to město ztracené
když už skutečnost stává se lží
a pravdu sám nerozpoznáš
tak ostatních utrpení bodavě mží
do očí sám sobě se zabodáváš