(89Rosa, 18.05.2006, basne)
Co cítím, říci nesvedu,
Tvé jméno zašeptám do větru.
Schází mi Tvá blízkost i Tvůj hlas,
láska, co skrývá se v každém z nás!
Dívám se na odlesk záře měsíce,
chtěla bych od Tebe dostat více...
Sama si připadám jak obraz bez rámu,
co malíř již nestihl dokončit k ránu.
Ve skrytu srdce toužím po Tobě,
budeš mi přítelem v každé době...?
A přitom se ptám co ještě prožijí...
V bolesti nehty do země zaryjí,
kolik smutných lásek ještě zažijí?
Samota jak kámen duši tíží,
smutek přichází,
jak noc se blíží.
Hnaná touhou po krásném snu,
neschopná uniknout jedinému dnu.
Vězněná v světě vlastních iluzí,
zdají se mé řádky být prázdnou frází.