(Gabrielle Taroka, 31.05.2006, basne)
Jeden den
Koně zpěněné chladnou řekou pádily.
Tebe, můj milý, světskou rukou zabili,
když jen dotykem spálili tvou kůži.
Můj sladký polibku v každé zkřehlé růži.
Zbavuješ mě šatů od žalu,
už neutonu v hlubinách močálu.
Odevzdám se ti jako oběť chrámu.
Zastavíme shon, jenž vydává nás ránu.
Takový klid jak ticho mohyly,
tak krásné žně ještě nikdy nebyly.