(Janele z Liků, zvyků vzlyků..., 12.06.2006, basne)
přítel jenž sedí u otevřeného okna
nahý v teniskách
a bafá modrý dým
- dutinek z rezavého koně
vždy když pršelo
česával si vlasy do novin
úzkostně pořádný
s postelí téměř u vany.
Někdy mě děsil
čekával na mě na nádraží
na mizejících dlouhých vlasech
napletené copánky
chtěl moji dlaň
a já se té hře zvědavě smála.
V tom zlém městě kde žil
byl i bezzubý král
nikomu to nevadilo
že číhá na malé holky
aby si s nima pohl povídat
/mě ostatně bylo něco málo pod zákonem/.
Slíbil mi
že se mě nikdy nedotkne
na oko mě hladíval docela studenou lžící
a bavil se mou husí kůží bez podprsenky
a celou
celičkou
lásku ke mně
mi vyznal vodovkami ve zdi.
Milovala jsem ho
pro to jeho podivínství ve svetru
a naředěný šampón vodou
zažloutlé prsty
za které se styděl
když hledal práci.
Jednou-to jsem zas utíkala z domu
hráli jsme o panenství v kostky
a já se pak ve vaně drhla
kartáčem na okurky do fialových skvrn.
Bylo to krásné
a zároveň ostré
na mé tenké nohy a holou dětskou hlavu
jsem ráda
že je to pryč.