(Erendira, 15.06.2006, basne)
Kde jsou ty časy, kdy jsem stála hrdě s hlavou vztyčenou
Kam pominuly, když tu teď jsem sražená na kolenou
Klečím tu s očima upřenýma do nebe
Klečím tu odevzdaně a boha se ptám na sebe
Brodím se v blátě bolu a hany
Mé srdce se poranilo o ostré hrany
Bože, copak jsem někdy zhřešila
A jestli ano, já to netušila
Netušila jsem že hřích je milovat
Nechtěla jsem toho později litovat
Nevěděla jsem že láska si vybírá kruté daně
Nechci cítit že krev mi pijí dravé saně
Se slzami v očích o pomoc prosím
Jak svojí pošpiněnou duši spasím
Tak tady klečím a křičím do nebe
Nikdo mě však neslyší, všechno je studené
Studené a tiché