(Gabrielle Taroka, 29.06.2006, basne)
V javorovém listí přízraky z minula.
Naděje usnula v zářící mlze ranní
Strouha se po dlani mokrou cestou vinula.
Tak slabé je lidské zaklínání.
Proužek světla stříbrný od měsíce
cupitá mléčnou dráhou dolů.
Pouštím ho radostně v temné okenice.
Neboj se, do rána umřeme spolu.