(Yves, 07.07.2006, basne)
Myšlenky mi v hlavě plynou stejně rychle,
jako utíká dým od pusy.
Asi jsem si všechno zasloužila.
A rány krvavé, šrámy hluboké
v srdci zůstanou.
Ublížení na zdraví je
věc trestuhodná,
tak proč Tě nikdo nestíhá?
Protože rány na těle jsou zřetelné.
A na srdci? ty nikdo nevidí
Tak s hustým dýmem od mých úst
utíkají vzpomínky.
Nikdy nezapomenu
jak jsi mě hladil a líbal,
něžně objímal,
občas mě měl i rád...
I když teď s jinou spíš
ničemu nevěříš.
Miluju Tě a zároveň nenávidím.
Miluju Tě.
Nenávidím.
Miluju a nenávidím.
Když pozoruju, jak ji líbáš,
vzpomínám na dobu, kdy jsem to
byla já.
Hloupá a pitomá.
Už nikdy víc
tu chybu neudělám.
Nikdy nebudu nikoho tak milovat.
Byla to hloupost.
Asi jsem si všechno zasloužila.
Stále mě bolí, když se na Tebe podívám
jak vypadáš šťastný.
Vždycky jsi vypadal tak šťastně.
Tak proč já nemůžu být taky?
Proč? Za co mě trestáš?
Asi si to zasloužím.
Nejsem dobrá.
Nejsem Tvá vysněná.
Nejsem nic.
Pro Tebe snad jen kapitola na stránkách života.
Moc rychle jsi přemítl a nemyslíš na to, co bylo napsáno životem.
Mysli na mě v dobrém.
Já jsem Tě totiž občas i milovala.