(grázlík, 12.07.2006, basne)
Dneska si říkám, jak jsem jenom mohla,
zamilovat se do Tebe,
co sem tím chtěla a co sem tím zmohla,
srdce mě s toho zazebe.
Jseš falešný hráč na naší pouti,
neumíš dávat, jenom bys chtěl brát
a myslíš, že se z toho zhroutím
a nebudu se smát.
Tak omyl chlapče, má láska už tu není,
nemiluju Tě a nechci nikdy víc,
přeji si, ať brzy přijde zapomnění
a nemusím Ti jíti vstříc.
Dala jsem všechno, co jsem jen měla,
jen slaboch by však litoval,
ústa ač na čas oněměla,
donutil život jíti dál.
Jak zaslepen je člověk láskou,
a chyby druhých nevidí,
oči jak zavázané páskou
o leccos pohled ošidí.
Tak dnes už vidím a nemusím mít brýle,
jaký si a že mi za to nestojíš,
hledám si lásko nové cíle,
se mnou už život nespojíš.