(Gingerka, 13.07.2006, basne)
Temný večer, slunce už zapadlo,
kolik je hodin, sama nevím.
Dál z kopce dolů jen tak hledím.
Na louce bílá ovečka stojí,
z křovin se vynořil chladný kov.
To někdo na ní chystal lov.
Nevšimla jsem si, že by se bála,
snad nevnímala kolem nic.
Já chtěla křičet z plných plic.
Však jakoby můj hlas něco spoutalo,
já nemohla vydat ani hlásku
a projevit tak svojí lásku.
V tom výstřel padl, bylo pozdě.
Já cítím horkost na tváři.
Však probudím se – na svém polštáři.
Dívám se kolem sebe, zmatená
teď vidím, že je bílý den.
A náhle vzpomenu si – byl to SEN.