(Sunny, 14.07.2006, basne)
Jen pohlédnout
do těch tvých očí.
A víc nic,
protože jsou věci,
(ano, jsou i takové věci na tom našem světě),
které penězi nesplatíš,
za zlato nesměníš.
A v tvé duši se rozplynout.
Ano, rozplynout se
v té tvé krásné duši,
co se svítáním ulehá
a jinak nic.
Jen bdí,
ve vší té nekonečné tmě,
jen aby hlídala každý z mých snů.
A pak tebou prolínat,
zlehounka zlehka,
neb je to okamžik
křehký tak,
že i noci se utopí
v záblescích slunce.
Až tají se dech,
až chvějí se dlaně,
až kůže procitá…
Ale co je více,
co může být více
než s tebou ráno
posnídat…
"Víš, nezajímá mě
Jak hrubá je svíce,
Ale kolik světla vydává…"