(Sunny, 10.08.2006, basne)
Drtíš mne pomalu
výkřiky do ticha,
kdy štěstí zmateně
za zdí se schová.
Ničíš mne úsměvy,
doteky prostými,
kdy jiskra toulavá
v pole se vrhá.
Jak mlýnské kameny,
jak hamry bez vody,
drtíš mne, pomalu
bez bázně, zlehka.
Nikdo se nedívá,
nikomu nevadí,
že smutně počítám
ovečky do sta…
Jak písek vrtkavý,
jak verše beze slov
jak píseň tesklivá
co spát mi nedá.
Drtíš mne polibky
slzami smutnými,
jež kanou bez řečí,
neb je jich třeba.