(Ďábel sám, 15.08.2006, basne)
Pohyb modré opony,
co k nám se nikdy neskloní
a Slunce, které odmyká,
Tvou duši, která procitá.
Ve spirále času světa,
kde nás život často leká,
probouzí se denní svit,
vždy, když mě chceš políbit.
A večer v něžném opojení,
Měsíc Slunce ve tmu mění.
pozorujíc odraz na hladině,
jak tam pluje pomalu a líně.
A v tomto krásném opojení,
plníš mi mé tajné snění,
hladíš rty mé svými zrale
a všem starostím dáváš vale.