(Zahir, 01.09.2006, basne)
Bez lásky a pohlazení
na bavlníkových polích
v okovech strachu
pachtí se otrok.
Žár texaského slunce
pot vhání do očí,
v ústech jen vyprahlo
má černý otrok.
Na pryčnu zpuchřelou
do houfu švábů
za noci hladový
uléhá otrok.
Jak listí spadané
v prachu a zapomnění
na věky opuštěn
umírá otrok.
V nekonečných dálkách věčnosti
jeho duše křepčí,
tu bič mu záda nedrásá;
již není otrok.