(Elvien, 02.09.2006, basne)
Vrátila se,
bolest dávná,
kterou jsem chtěla nechat za sebou.
Tušila jsem to,
že nemůžu ji vyhnat navěky.
A tak ji vítám.
Čekám na ni s otevřenou náručí,
slzou v očích
a bolestným úsměvem na rtech.
To břímě musím nést,
je mým osudem,
aby osud ostatních byl lepší.
Už se ji nebojím přijmout,
je mým nejlepším přítelem
a věčným společníkem.
Jdeme ruku v ruce,
světem.
Nemějte o mě strach,
vždyť já už se nebojím,
jak dřív.
Mám svůj sen,
toho se nevzdám,
on je mé světlo.
Je mým paprskem
v tmách kterými kráčím
k temnotám.
Přijde den,
a já to vím,
kdy nebude jen paprskem.
Ani světlem
ani dnem.
Bude skutečností.
Netrapte se,
že nesu břímě,
jednou to břímě ponese mě.