(Herey, 04.09.2006, basne)
Už jenom chvíle zbývá,
pak u dveří tvých budu stát.
Nečekej dlouho, už se stmívá,
naslouchej tichu, je pozdě se ptát.
Šero už tmavne, noc tiše se plíží.
Hodinka těžká padne, tvé oči se klíží.
Vtom z dáli ťuk, ťuk, ťuk.
Zaslechneš tlumený zvuk.
Pak ticho zmrazí ti dech,
napínáš uši a rychlí se tep.
A zase ťuk, ťuk, ťuk,
nese se k tobě silněji zvuk.
V spáncích krev buší,
hrdlo se svírá.
Tvá hlava tuší,
klíčovou dírkou sem oko se dívá.
Čekáš jak socha bez pohnutí,
dost už máš chvíle té a mrazivého pnutí.
Následné ťuk, ťuk, ťuk, nutí tě k činu,
ukončíš koncert muk a přiznáš svou vinu.