(Gabriel17, 05.09.2006, basne)
Déšť omývá mé slzy,
a s nimi mou vinu,
jenž tíží mne v nitru,
uvnitř mé hrudi,
tam nalézám něhy,
vždy vysoké břehy,
ty v zápětí mizí
v oparu mlhy.
Já pátrám vždy přeci,
za temné noci,
oči mé pláčou,
kdy přichází ráno,
tiše se zeptám
v čí sem to moci.