(G.P., 20.09.2006, basne)
Sedím v tichém pokoji
a do tmy svítí
obrazovka mého počítače.
Čtu si.
Čtu si vaše verše
a za mnou
(nemusím se ohlížet)
sedí ona.
Nesmrtelná teta
-
Závist.
A za ní další
z mých sudiček.
Nenávist
a
Zlost
a strýček
Vztek...
Beru do dlaně
důverně známou
oblinu myši
a tisknu tlačítko.
Teď,
teď se cítím jako vládce duší!
Vašich hloupých duší.
Vašich hloupých poetických duší!
Tady je mé hodnocení,
můj ortel.
Ať pocítíte,
kdo já jsem!
...
NULA
...