(Mácha, 21.09.2006, basne)
Temnota noci mámivá,
tak nehmotná a vábivá.
Vůkol jen ticha chlad,
tobě po lásce zbyl hlad.
Zní kroky lehce tmou,
ulice vrací zvuk ozvěnou.
Ticho je silné až zamrazí,
chlad ranní do těla narazí.
Dál hledáš lásku svou,
v temném městě ztracenou.
Strach do srdce se vkrádá,
dál hledáš koho máš ráda.
Tesáky bílé v tlamě vlčí,
okna domů temně mlčí.
Stín smrti na rohu postává,
krev na dlažbě je lepkavá.
Noc příchuť smrti má,
růže je z krve stvořená.
Jen ticho je ti ozvěnou,
stíny tvou lásku doženou