Čas

(Mácha, 22.09.2006, basne)

Čas letí, jak dostihový kůň,
jsi pořád stejná a přeci jiná.
Oči tvé jsou pořád temná tůň,
že sny máš jiné, snad moje vina.

Čas kolem vlaje, jak hřívy koní,
tvé rty jsou stejné a přeci jiné.
Myšlenky tvé nikdo nedohoní,
nebudeš mou, vím to, že ne.

Noc pádí, jak kůň splašený,
city spláchnuté sprchou ledovou.
Zrcadlo nastaví pohled zvrácený,
slova mají ještě příchuť medovou.

Kůň zafrká a cinkne udidlem,
do ruky vklouzla tiše zbraň.
Mou tvář zakryl černý lem,
mizím s úsvitem, ty dál lásku braň!

Stíny jdou kolem v mlze bílé,
mlčky se s nimi zvolna vracím.
Jak kůň, jenž nedosáhl cíle,
belhám se zpět a tebe ztrácím.

www.liter.cz