(Dindane, 15.10.2006, basne)
Musím brečet,
nemůžu se smát.
Chtěl bych před tebou s růží klečet,
ale já musím se o tebe bát.
Miluji tě,
však vím že ty mě opakem.
Proč poznal jsme tě,
na tomhle světě proklatém.
Co dát za to neznat tě,
proletěl bych klidně oblakem.
Jenže nemám sílu,
nemám sílu sáhnout si na život.
Proč hrála sis na vílu,
ale jseš ďáblova směru pilot.
Takovou bolest,
nezažil jsem ještě.
Na srdci mám z tebe šelest,
takový strach mi teď nenahánějí ani zubařovi kleště.
Říká se mi to nelehce,
ale nechtěl bych tě znáti.
Láska?Toť otázka pro vědce,
umíš jen srdce krásti.
Své však nenabídneš,
každého zblázníš.
A pak city zamítneš,
zajímalo by mě,o čem v noci sníš...