(Obyčejný básník, 17.10.2006, basne)
Večerní rozjímání ruší kapky deště
a ty se vpíjí do mé mokré kůže,
řekla si dost a chtěla jsi říct ještě,
co všechno jedno slovo zmůže.
Večerní vzpomínky teď někam utíkají
a kůže leskne se, ne potem.
Z důvodů jiných se dech můj nyní tají,
od teď sám se peru se životem.
Večerní naděje utápí se v žalu snad
a voda stéká k černé zemi,
kdo z nás měl či neměl více rád?
Tak nějak smutno je mi!