(G.P., 23.10.2006, basne)
Každé ráno sem chodím sám,
o pobřeží se vlny tříští,
z minulé napije se příští
a mezi námi oceán.
Šeptání větru poslouchám,
jestli o tobě něco neví,
možná každý z nás trochu sleví,
snad zmenší se ten oceán.
Když na slunce se podívám,
vím, že tvé tváře taky hladí,
vždyť věčně nebudeme mladí,
tak proč nás dělí oceán.
Jednou přiletí kormorán,
znamení, že se země blíží,
pak naše srdce cesty zkříží,
zapomenem na oceán.
zatím tu ale stojím sám,
myšlenky o sebe se tříští,
z minulé napije se příští
a ze vzpomínek oceán…