(Thilion, 26.10.2006, basne)
Tehdy, když
větve pružné a silné byly,
že nepřelomila by je ani zlá myšlenka
jablka chutnala po medu,
med po ráji
a ráj
chutnal po tobě.
bývalo živo na mezích
a v polích běhal zajíc snad jen pro zábavu.
koruny stromů hleděly
na naše těla
tepající
v mechu a listí
řeka šuměla kolem našich nohou
jak ty tiché rty, co usmály se váhavě
tráva chvěla se,
jak cítila
rozkoš
tvého doteku
bývalo teplo po nocích
bezděčně probdělých u nadějí zítřka
slunce hrálo si s barvami
brzkého večera
v zcuchaných
vlasech
Tehdy, když jsem ještě
byl schopen milovat.