(melebele, 30.10.2006, basne)
Tak všechno nejlepší!
Světlý šál hnědé versus lískové ořeší.
Takový je pohled těch dvou do očí.
Uznání a úcta z té světlé sálá,
možná by si jako revanš něco přála.
Tak všechno nejlepší, tati…
Při pohledu do těch lískových očí myšlenky letí…
Já přeju ti všechno nejlepší,
co ti osud do dalších let může dát,
snad jako revanš – měj mě taky jednou rád!
Jen na okamžik malý se ty dvě oči setkaly.
Kdyby tam byl aspoň náznak lásky pramalý…
Tak všechno nejlepší, ze srdce chci ti přát,
tati, jsem tvoje dcera, ty mě musíš mít rád!
V lískových očích pohlo se světýlko,
snad naděje jako holubice sivá
roztáhla nad těma dvěma svá ochranná křídla.
Přesto dva pohledy dvou úplně jiných lidí.
Jedna krev, ale ta první se za druhou stydí.
Lískové ořeší je neproniknutelné jako Boubínovské lesy,
světlost a plachost hnědé hledá své místo na světě – kdesi.
Prosím, přestaň už bojovat,
kdo z nás dvou je lepší,
já přeji ti, hodně štěstí.
Jen trochu lásky bych si od tebe na cestu životem vzala,
tati, jsem tvoje dcera, i když ne dokonalá…