(melebele, 01.11.2006, basne)
Válelo se na dně šuplíku
stejně jako kávový hrníček,
pár rozbalených,
časem zašlých,
ale krásných
přáníček.
Tehdy to vypadalo jako krásná láska
za slovo vzatá,
byla v ní slovíčka malebná,
téměř celá
zlatá.
Při čtení těch slibů,
které kdysi jako med sladké byly,
se bez váhání
všechny ty srdíčka
z roku 2005 vyhodily.
Na poslední cestu kotlem chystají se
věčnému času sbohem dát,
už nikdo neuvidí důkaz,
žes tu byl a měl si rád.