(Cryoman, 06.11.2006, basne)
Chladná noc a temné nebe,
vítr šeptá co osud bere!
Vysoko nad vrcholy stromů,
pláče anděl a chce domů.
A slzy stékaj po tváři,
ke kamennému oltáři.
Na něm duše spočine,
až rozum zhyne v bažině.
Kde bystré oko sokolí,
kde lovec který neloví?
Kde vítr hledá konec světa,
je ukryta jedna věta!
Věta všeho počátku,
ze slov psaných pozpátku.
Osudu úsměvy, osudu rány,
v té větě tajemné všechny jsou psány.
A jedna noc se v druhou mění,
tebe čeká další snění!