(mamina, 13.11.2006, basne)
Kam až sahá lidská pýcha
kdo nám karty denně míchá
kolikrát přijdem o svou důstojnost
a čekáme, že zasáhne vyšší moc
Čekáme ale zcela marně
zůstanem ležet na dně
nikdo nám ruku nepodá
novou krev do žil nedodá
Je marné prosit o opratě
zůstaň si ležet v tom blátě
to Tvá pýcha a ukřivděnost
bourá mezi náma most
Po kamení bosý kráčíš
slzama svůj šat smáčíš
rozmazáváš si rány strachem
krůpěje krve stékaj prachem
V srdci černou díra máš
pomoci se ale nedočkáš
nešeptej už více jeho jméno
má býti na vždy vyhubeno