(Jarra Wen, 26.11.2006, basne)
Jen jednou znala jsem člověka, který mě miloval,
po celé tři roky, vždy jen při mě stál.
A jak já se mu odvděčila za jeho věrnost?
Neměla jsem od něj snad lásky dost?
Ačkoli jsem všechno měla,
pořád víc a víc jsem chtěla.
Našla jsem si jiného,
ke mě dosud milého.
Byla jsem do něj šílená,
když opustil mě znenadání,
byla jsem dost zmatená.
Za letmý pohled nestála jsem mu ani,
jak jsem se před svým prvním styděla
a kdykoli jsem procházela, jen do země hleděla.
Chovala jsem se tak pokrytecky,bezcitně nevděčně a krutě,
a on na mě vždy jen hleděl, tak smutně.