(Dilla, 30.11.2006, basne)
Upadla v bláto sivá holubička,
upadla a zlomila si nožku,
ta bílá čistota ta růžolící líčka,
teď zmírá v kaluži,a sténá jenom trošku.
Ta malá holubička, to štěstí perleťové,
ten čistý zpěv, když po ránu se rozléhal,
a stále tóny,vymýšlela nové,
když v klíně snů jsi usínal.
A potom bílá peříčka,
zanechala když jsi spal,
dvě čistá mladá srdíčka
co mocný Pánbůh miloval.
Teď chorá, mrtvá leží tu
v blátě, svinstvu zkaženého bytí,
a lásky plna ke světu,
opouští víru nadějného žití...