(Art.Ep, 10.12.2006, basne)
Osoba na špinavé zemi ležící,
vedle ní stříkaček pět i víc,
absťákem běsnící
potřebuje svůj fet, nemá nic.
Teď z posledních sil vztává,
opírajíc se o studenou židli
zas k zemi klesá....
Před slícíma očima se míhají stíny.
Chtějí ho stále víc a víc,
už nezachrání ho nic.
Víčka ztěžkla,
spadla dolů,
teď honí ho obluda,
žijící pomalu se mění v mrtvolu.
Obludné od jinud stvoření
natahuje pařáty z pláště,
kostnatá ruka sahá po hrudi,
jsou blizko, v sevření.
Odnáší si ho pryč
už nikdy nespatří ten svět víc.