(grázlík, 12.12.2006, basne)
Sundej mi prosím hvězdu z nebe,
já chci zas býti vedle Tebe
a dívat se Ti do očí.
Sundej mi prosím hvězdu z nebe,
láska mě v srdci stále hřeje,
a řekni, že to nekončí.
Sundej mi prosím slunce z mraků,
a taky křídla mrtvých draků,
co uletěly do dáli.
Sundej mi prosím slunce z mraků,
k tomu dej i pár z lásek krachů,
co v našich srdcích zůstaly.
A sundej měsíc z oblohy,
ať netáhne nám na nohy,
až půjdem večer spát.
A sundej měsíc z oblohy,
pak možná víc Ti dovolím,
až přijdeš mě mít rád.