(HKvH, 30.10.2011, basne)
V železném vězení,
dvou studených komor,
můj život promění,
v nekonečný horor.
Čekají na svobodu,
čekají tak tiše,
než dojdu do bodu,
o stratosféru výše.
V záplavě myšlenek,
studí jak studí,
z objetí milenek,
sny trpce budí.
Doufám ve znamení,
doufal jsem v lásku,
při tichém souznění,
hladím svou krásku.
Prstem tě škádlím,
kde to máš ráda,
zatáhnu, přitlačím,
padám na záda.
Tvůj polibek žhavý,
přes obě líce,
končíš život mlhavý,
má milovaná brokovnice!