(andel.smrti, 03.11.2011, basne)
Stojí strom, tiše větru vzdorujíc,
letnímu slunci nastavuje svoji líc.
Roste výš, z jara rozevírá květy,
stal se spojnicí mezi dvěma světy -
spojil nebe a zemi,
nejvyšší strom mezi všemi.
Vypráví co zažil,
čeho svědkem byl.
Milencůn klid střežil,
pod větve je skryl.
Někdo ho sem nasadil,
když se mu synek narodil.
Uteklo let pět a padesát,
syn stárne, on bude dál pevně stát.