(enigman, 31.10.2011, basne)
z práva v ní...
v podzimním čase
mne často napadají
značně vibrující možnosti…
některé se rozpínají
jiné rotují
další se smršťují
a nějaké oscilují mezi tím vším
jak bych mohl setřást
útržky rozhovorů
do správného překladu
a rozeznat tetelící se kostru významu...
rozložil jsem tě na stole
uhladil ohnuté růžky
ale stejně mi nevycházíš
z jedné strany jsi totiž neznámá
a z druhé úplně neznámá…
v jistém smyslu
jsi tak nesmyslná
že se tě přirozeně zdráhám přijímat
obsahuješ totiž tak neuvěřitelné věci
že nechápu jak by v tebe někdo mohl uvěřit
kromě mne samotného…
normálně
když něco vybuchne
má vždy svůj střed a hranici
a jak jde čas
čelo rázové vlny se šíří prostorem
a vzdaluje se
od místa kořene detonace
až k maximální mezi…
jenže u tebe to neplatí
nemáš střed ani hranici
jako když stojím v průsečíku
prostorové mřížky
a pokaždé když dojdu k dalšímu
a kamkoli se podívám
vypadá to stejně
což mne přivádí k potvrzení
že jsi nekonečná
protože nekonečno nemá střed
a protože to je nekonečno
nemá ani hranici
i když vím že mohu
díky těmhle slovům skončit
jako ten Italománec Bruno…
na hranici…
má Principie…